Ten pocit,když vám ze života odejde osoba,kterou máte rádi.Myslíte na ni každý den.Od rána do večera,od večera do rána.Prostě pořád,nikdy ale nepochopím to že tu není,pořád si myslím že tu s námi je.Je to těžké smířit se s tím že už tu osobu nikdy neuvidíte.Nedokážu se s tím smířit,je to pro mě něco strašného.
Dnes je to půl roku co ta osoba je pryč....věřím že je tu s námi pořád,poslouchá nás..
Už několikrát nám dal znamení že s námi je..
Když jsme před začátkem školního roku (ke konci srpna) nakupovali pomůcky v obchodě tak tam začali hrát písničku kterou jsme nechali zahrát na pohřbu....prostě nám to s mamkou přišlo že nám dává najevo že je tam s námi...a toto se stalo už hodně krát...možná když si to to právě čteš myslíš si o mě jaký jsem blázen....ale pokud jsi tohle nikdy nezažil tak mě nemůžeš soudit,je to strašná věc....a nikdo mě prostě nepřesvědčí o tom že už tu není...
Je to pro mě strašně nepochopitelná věc,proto jsem se rozhodla že můj první příspěvek bude zrovna takový.....
Možná se vám to nelíbí a pokud je to tak,to už je váš problém,prostě jednoduše nesledujte můj blog,nic vám v tom nebrání :)
Ale klidně napište názor a můžete přidat i o čem chcete přidat další příspěvek,možná budu psát i příběhy ;)

